krt, -a/-u m.
Etymologicky souvisí s kořenem *(s)ker-t (sr. črta, krtatba).
Dolož. též jako vl. jm. osobní Krt a adj. poses. Krtkóv
Sr. Krtek, krticě, krtatba
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
krt, -a, masc., krtek, Maulwurf; stsl. krъtъ talpa. — Krrt v dobrých lukách rád ryje AlxV. 54. Aby sě modlil krtom ut adoret talpas Pror. Isa. 2, 20, krtóm Kladr. tamt. — krt talpa Vít. 94a; krth solifuga MamA. 35a, Anon. 6a; — krtie palpones Comest. 11b, překladatel se mátl s talpa. — Srov. křticě.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krt m. krticě, -ě f. krtek
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
krt m. = krtek
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.