krticě, -ě f.
k krt
1. krtek, krtice (arch. a dial.)
2. med. chorobný tvrdý novotvar (nádor, vřed ap.) vyskytující se zvl. hromadně na různých částech těla (v místě mízních uzlin), zvl. krtice (jako projev skrofulózy)
Sr. fík, hlíza, mozol, nežit, nádor, nežtovicě, otok, sval, sviňka, tvrdost, vlk, žléza
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024).
krticě, -ě, fem., krtice, Maulwurf; k masc. krt. — kirtice talpa MVerb.; krtycze též Ol. Lev. 11, 20, Prešp. 473; krczieze též BohFl. 198, kruczycze (sic) Boh. min. 22a, krczyczie Synon. — Neduh toho jména: (lidé) krticze mají Chir. 196b; na vrchu hlavy zarozuje se podobný neduh k krticziem Rhas. 36; krticze rozjedlé scrophulæ ApatFr. 174a; krticze *fubo Prešp. 1599 v kap. De languoribus, krtyczie *firdo Rozk. 2362, krczieze *ferba RVodň. 23a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krt m. krticě, -ě f. krtek
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.