krpiti, -ṕu, -pí ipf.
sr. krpati
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 23. 4. 2024).
krpiti, -ṕu, -píš, impftiv., trápiti, hubiti, martern, verderben. — Viece tě svým zubem krpi, než od tvého zuba trpi dente meo pateris Baw. 110 (praví pilník hadovi, jenž do něho kouše). Robota život krpi, mnoho vrask na celie trpi (= na těle trpím) t. 113.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krpiti, -p’u, -píš ned. poškozovat, ztrpčovat, trápit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
krpiti nedok. = poškozovati, ztrpčovati, trápiti, hubiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.