krov, -a/-u m.
sr. krýti
1. co slouží k pokrytí, zakrytí ap. něčeho, příkrov (kniž.); (z tkaniny ap.) pokrývka, přikrývka, (ze dřeva) obložení
2. krov, dřevěná konstrukce nesoucí střechu
Dolož. též jako vl. jm. místní Krov
Sr. okrov, pokrov, příkrov, sklep
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
krov, -a, -u, masc., pokryvka, střecha, Decke, Dach, stsl. krovъ tectum. — (Čechové) jěchu sě dekuov na koně krájěti DalC. 84, za to DalV.: krovóv. Múdří sě jim (Čechům) vždy rúhajiú, že s nich lotři deky trhajiú DalC. 84, za to DalL.: krovy trhají. — Nevěda úkladných chytrostí, lahodné řeči krowem zastřených Troj. 70a. — Komnata…, komora…, krow *atecta Prešp. 1862 v kap. De domo, krow též Rozk. 2878. — Břevno krovové, Dachbalken: krow tignum Rozk. 2862.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krov m. pokrývka; krov, střecha
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.