kročějě, -ě f.
pozd. kročěj, -ě m.
k kročiti
1. kročej, krok
2. délková jednotka zvící jednoho kroku n. dvojkroku, zvl. římský passus (1480 cm)
Sr. kročenie, krok
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 14. 6. 2025).
kročějě, -ě, fem., později kročěj, -ě, masc., krok, Schritt. — Pak-li mě vás kto upatří, za dvě neb crocziegie za tři bych postúpil v zástup za sě…, nepřějte mi nic dobrého AlxB. 1, 17. kroczziege má gressus meus Ol. Job. 31, 7. Šest kroczegi passus Ol. 2. Reg. 6, 13, dvadceti kroczegij Lobk. 5b, dvacet kroczegi Mill. 58a, paddesát kroczyegy Pass. 471, tisíc krociegi passus Koř. Mat. 5, 11 na tisíc kroćegí Kladr. Num. 35, 4; tisíc krocziey Krist. 39b. — kroczege passus Prešp. 654, BohFl. 270, RVodň. 67c; kroczycgye passus Rozk. 1245. — Zlost krocziege mé obkliúčí mě calcanei mei ŽKlem. 48, 6 (překlad odchylný).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kročějě, -ě f. krok
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kročějě f. = krok
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.