krmicě¹, -ě f.
k krmě
pokrm (zvl. tepelně upravený), krmě (kniž.)Sr. krmička¹
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
krmicě², -ě f.
k krmiti
kojná, kdo krmí mateřským mlékem
Sr. krmička²
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
krmicě, -ě, fem., demin. z krmě. — Svařili krmiczy Otc. 327a. By mohli krmýcze sobě učiniti (ve Vulg. není) Lit. Ex. 12, 35. Ať učiním krmyczye escas Mus. Gen. 27, 9, krmície Ol. tamt.; krmiczie pulmenti quidquam Ol. Ex. 12, 39, ani krmyczye Mus. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krmicě, -ě f. pokrm, jídlo
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
krmicě f. (zdrobnělé z
krmě) =
pokrm Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.