krmě, -ě f.
k krmiti, krmiti sě
1. pokrm, jídlo, krmě (kniž.)
2. jídelní chod
3. hostina, hody (?)
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 23. 4. 2024).
krmě, -ě, fem., Nahrung; stsl. krъmlja a také krъma cibus, z kъrm-. — Aby prosili kirmye escam ŽWittb. 77, 18; kirmie poslal jim cibaria t. 77, 25, krmie ŽKlem. tamt.; jenž se mnú spolu přijímáše krmye capiebas cibos ŽKlem. 54, 15, jenž jědieše kirmye ŽWittb. tamt. Budeš nositi krmye inferes cibos MamA. 25b. — crime alimen ta Greg., crimu anonam tamt.; krmie Kunh. 149b, krimie tamt.; w kyrmi in comessationibus Túl. 25b; všiucku krmyu escam ŽKlem. 106, 18; kirmyu chlebovú cibum panis ŽWittb. 52, 5, kirmy chlebnú escam panis t. 13, 4; krmye masné escas carnium Mus. Num. 11, 18; (vzem) šočěvičné krmye edulium t. Gen. 25, 34. Učiniž mi krmy pulmentum t. Gen. 27, 4. Dvě krmi teplé k obědu Pr. pr. 258; rozličných krrmy Hrad. 46a; krmyemy cibis Ol. Lev. 22, 13; — krmye cibus Prešp. 1684, esca BohFl. 492.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².