krk, -u m.
1. krk, šíje
2. hrdlo, vnitřní část krku
3. krční céva, krkavice
4. hrdlo, ústí
Dolož. též jako vl. jm. osobní Krk. Sr. hrdlo
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024).
krk, -a, -u, masc. Hals; stsl. krъkъ? collum. — krk Hals Vel. Jg. S odvěšeným krkem se smutné vracuje vlk Čel. Dodavky k Jg. Slov. 12 (z Aesopa), krk otvěsiti, jako krli otvěsiti, v. krle. — krki zlaté (u svícnu) rostra aurea Ol. Zach. 4‚ 12. — Žíla krční: krk arteria Prešp. 1202 arteria = Halsader Diefb. Gloss.), Rozk. 1967, Veleš. BohFl. 398, MamA. 14a, t. 16b, VocabMus. 184b, RVodň. 54a; srov. krkovicě. — Příjm.: Krk TomZ. 1351 m 33, Aleš Krk Háj. 385a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².