|
|
|
hrdlo, -a n. 1. vnitřní část úst a krku, hrdlo; expr. chřtán 2. krk, hrdlo, šíje mít na hrdle koho, co být obtížen starostí o někoho n. něco, mít někoho n. něco na krku 3. čeho (zvl. dutého) hrdlo, ústí 4. život, hrdlo jako symbol života hrdlo skládati pro koho co, podlé koho čeho za někoho n. za něco nasazovat život 5. hrdelní zločin, zločin trestaný ztrátou života selhati v hrdlo lhaním se dopustit hrdelního zločinu 6. hrdelní trest, trest smrti 7. jur. soudní pře zabývající se hrdelním zločinem Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
hrdlo, -a, neutr., Gurgel, Kehle, Hals; stsl. grъlo guttur, z gъrdlo, koř. ger- volare. — hrdlo guttur Prešp. 1201, BohFl. 398; hrdlo cervix MamA. 18b, na hrdle in cervice t. 25b. Rov otvořený jest hirdlo jich guttur eorum ŽWittb. 5, 11, hrdlo jich ŽGlossKlem. tamt. Radosti božie w hrdlech jich in gutture ŽKlem. 149, 6; w hrdlech svých in collibus t. 77, 55, překladatel rozuměl in collis. hrdel vašich cervicum vestrarum Ol. Lev. 26, 13. Obnažil si základ až do hrdla usque ad Collum ŽKlem. Hab. 13, až do hrrdla ŽWittb. tamt., do hirdla ŽGloss. tamt.; až do hrdla usque ad medium colli Pror. Isa. 30, 28. — Oběste chlapa na hřědě, ať mu provaz hrrdlo stáhne Hrad. 95b. Na hrdlo provaz vzděli ML. 110b, Krist. 96a. — Matka božie zmlklým hrdlem plačíc promluvi Krist. 87b, zmlklé, ztichlé hrdlo, sípavý, chraptivý hlas. — A já pravil, kdo praví (to o mně), že w hrdlo lže KolC 701a (1589), v hrdlo lháti. — (Penězoměnci) líbili se hrdlu zákononosným, točíš zákonníkům Kruml. 35b, hrdlu, do hrdla sě ľubiti, srov. hrdloľubezný. — Jestliže té viery ústy nebudeš vyznávati a hájiti až do toho hrdla HomMak. 18a, do hrdla = do utracení hrdla, do smrti. In antiqua lege praeceperat Deus: ktož by koli někomu stál na hrdlo, tehdy svleka se, nehledaje kata, sám najprv vrhl na ň kamenem HomMak. 87b, státi komu na hrdlo, doléhati naň až na jeho smrt. Druzí sú hrdla svá na tom složili HusPost. 8b, složiti hrdlo na čem, ztratiti, obětovati život na tom. Jestliže by ten měštěnín hrdlem trpěl Pr. pr. 261, trpěti hrdlem, ztracením hrdla, života, trestem smrti. Kterýž má na sebe… pro takovau krádež zápis pod hrdlem KolL. 68b (1603), zápis hrozící hrdlem, trestem smrti. Pod hrdlem smrti ohnivé Řád pz. 74, pod trestem smrti ohnivou. Pod propadenijm hrdla a svého jmění KolC. 62b (1588), že jest Jakub Janovi… na hrdle odpověděl t. 300a (1589). Kterúžto (z krádeže viněnou) dal do vazby, chtě na ni vésti hrdlem na hrdlo KolB. 140a (1499), dokazovati životem na život. Kdo (nepravdivě) praví a toho hrdlem a statkem nedokáže KolC. 701a (1589). — Mylným pojetím těchto rčení vyvinulo se později subst. *hrdlé: však jste mi slíbili hrdlí a bezživotie nečiniti jedno oči vylúpati ArchČ. II, 23 (XVII stol.). — Příjm.: Hrdlo TomZ. 1426 n 306. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrdlo n. hrdlo: hrdlo dáti, složiti obětovat život; až do hrdla do ztráty hrdla, k smrti; pod hrdlem pod trestem smrti Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hrdlo n.; hrdlo dáti = život dáti; hrdlo složiti na čem = život dáti zač; — pod hrdlem = pod ztrátou života; — v hrdlo vraziti (komu) = do očí vytknouti; — do hrdla = do utracení hrdla, do smrti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|