krajěnín, -a m.
k kraj m.
krajan, člověk pocházející ze stejného kraje n. žijící ve stejném kraji
Ojed. dolož. pl. krajínové
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 20. 6. 2025).
krajěnín, -a/-u m.
k kraj m.
Ojed. doklad ze SlovKlem, tvořeno neústrojně.
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 20. 6. 2025).
krajěnín, -a, masc., krajan, Landsmann. — Všickni kragene EvZimn. 1. Isti compatriotæ kragenyne HusKázD. 104a. kragenee tvoji finitimi Ol. Ezech. 27, 4, kragene Pernšt. tamt. Svému kragenynu ROlB. 75b. Ijednomu kragenynu ComestC. 36a. Také jiní kraginiene (m. krajěné) chodiechu do Egypta Comest. 46b. — kragenyn provincialis Prešp. 951, kragenin conregionalis Lact. 44b; kragene finitimi MamA. 23a, kragenyne finitimi MamD. 311b. — To jsú krajinové z Plzenska ArchČ. XV, 78.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krajěnín (pl. krajěné) m. krajan
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
krajěnín m. = krajan
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.