krásiti, -šu, -sí ipf.
k krása
1. (o člověku) o kom vlídně s někým jednat
2. (o předmětu) koho (ženu) krášlit, zkrášlovat, zdobit, činit krásným, krásnějším
K 2: jen Žilin. Sr. krásliti, okrásiti
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
krásiti, -šu, -síš, impftiv., krásy dodávati, zdobiti, zieren; stsl. krasiti ornare. — Krásiti o kom = po dobrém a vlídně, milostivě s kým jednati, schön, milde tun. Tehda otec počě o niej (své dceři) kraſity a ju k službě bohóm nutiti Pass. 347, otec počě o niej kraſyty PassKlem. 142b (místa stejná). Z hněvu vycházie purná kakas a plachá řeč a ta bude v omluvě řéci: »Co bych kraſyl o nemúdrém šílenci hlúpém? Lépe na ň búkati jako na hovado nerozumné!« Ale tichost v úklidné dobrotě mysli die: »Neslušie sprostného zplašiti…« ŠtítBud. 213. Co je kraſiti o nemúdrém… šielenci? býkati na ň jako na hovado! ŠtítMus. 113a. Aby (ty, králi) krásil o dobrotivých a zžasil zlé Řád kor. 595.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krásiti, -šu, -síš ned. dodávat krásy, zdobit; (o kom) jednat s někým vlídně, mile
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
krásiti, krasliti nedok. = zdobiti, krášliti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.