kotvicě, -ě f.
k kotva
1. kotvice, drobná kovová hvězdice se čtyřmi hroty sloužící jako umělá překážka v chůzi, běhu, klusu ap.
2. trnitá bylina rostoucí na pastvinách a mezích, zvl. máčka polní
Dolož. též jako vl. jm. osobní a místní. Kotvicě. Sr. kotačka, máčka
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
kotvicě, -ě, fem., demin. z kotva. — Třínohé špičaté železo, nalíčené na zloděje. Hamus, kotwicze, etiam dicitur clavus tridens, qui proicitur in vineis vel cameris, ut si ingrediatur fur, eius pedibus infigatur Lact. 80a. — Rostlina toho jména; kotvicze *dispa Prešp. 766 v kap. de herbis ignotis, kotwyczye též Rozk. 1458; — máčky vel kotwicze eryngium SlovA., máčka neb kotwyczye též MamP. 24a, kotwiczie též RostlB. 146b; kotwice macżka centum capita Lact. 268a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².