kotva | ESSČ | GbSlov | MSS |

kotva, -y f.

1. jaká (morská) kotva, těžký kovový předmět opatřený háky sloužící k upevnění lodi na místě, též fig.

2. drobná kovová hvězdice se čtyřmi hroty sloužící jako umělá překážka v chůzi, běhu, klusu ap.

3. mísa na umývání, umyvadlo

K původu lexému sr. Machek, Etym. slov.² s. v. Dolož. též jako vl. jméno osob. m. Kotva a f. Kotvová. Sr. kotvicě, koncha, kupadlo 3

Autor: Michal Hořejší

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 14. 4. 2024).

 


kotva, -y, také kotev, -tve, fem., Anker; stsl. kotva ancora. Souvisí s kot 3., stsl. kotъka felis, kotva pojmenována podle kočky; srov. srb. a sln. mačka = Katze i Anker Vuk. Rječ. a Mikl. Etym. Wtb. 135, maď. vas-macska = kotva, vl. železná kočka. — Uvrhše kotwy do moře Lobk. 39a, uvrhše kotwe do moře t. 23a. Kotwij z moře nevytahovali Pref. 74. Náve kotwemi se držela Har. 1, 57. To vše při morském by břěze v korábiech na kotwach věze AlxV. 529. Král káza kotwy vynieti t. 530. kotva ancora Prešp. 2507; kotwa též Veleš., RVodň. 53b; kothwa též Vocab, 175a; jednu kotew Pref. 14, na dvau kotwech tamt. Lodí má jedinú sochu, jednu oponu a kotwu unicam arborem, unum velum unumque temonem Mill. 19a (neporozuměním). — Třínohé špičaté železo naházené po zemi na záhubu nepřátelské jízdě, Fussangel, murex. Gdež sě bylo boju sníti, kotwy byly na vše strany králem pohanským metány AlxB. 1, 32, transfuga transmeat…, Darium qui ferrea terræ instrumenta refert astu mandasse latenti, muricibus nomen quibus… Gualth. 4, 533. Srov. kotvicě. — Podstavek, lůžko (do něhož jiná věc se staví), concha Udělal kotwy conchas Ol. 2. Par. 4, 14, Br. tamt.: podstavky; kotwy conchas MamA. 18b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


kotva, -y, kotev, -tve f. kotva; třínohé špičaté železo, které se házelo po zemi jako ochranný prostředek proti nepřátelské jízdě; podstavec
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety a 5 měsíci; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).