kótě, -ěte n.
pozd. též kotě, -ěte n.
Sr. kotenec, koťátko
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 13. 7. 2025).
kotě, kótě, -ěte, neutr., kotě, kůtě, das Junge von Katzen. — Někaké kotye MastDrk. 144. (Lvice) vzemši své kotie catulum Otc. 399b. kotye catellus Vít. 94b‚ cattio Prešp. 482, Rozk. 945. — Příjm. mužské: Johannes Kotie TomZ. 1434 n 21.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².