kosma, -y f.
též kosm (?), -a/-u m.
1. vlas, chlup; pl. vlasový porost, ochlupení
2. jen pl. chlupatá zvířecí kůže, kožešina, rouno
Sr. chlup, srst, vlas, tlaka
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
Kosmas proprium
Kosma proprium
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
Kosma, Kozma, -y, masc., jm. osobní, Cosmas. — kozma na biskupstvo vznide DalC. 51; toho léta kozma biskup snide t. 56. Cosma NekrP., Cozma Pulk. 65a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².