korčiti sě, -ču, -čí ipf.
sr. kolec (?)
1. o co s kým hádat se, svářit se, přít se
2. proti komu protivit se někomu
3. z čeho vykládat něco
4. snažit se, usilovat
Dolož. zvl. v Bibl. Sr. hádati sě, svářiti sě
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
korčiti sě, -ču sě, -číš sě, impftiv., příti se, hádati se, vaditi se, hadern, zanken; srov. nč. dial. skorčiti se dáti se do hádky ŠembDial. 14 (z Buděj.), a stpol. korczyć się præcludi Brückn. stpol. glossy 312. — Ale netřeba o to sě korčiti, neb dosti jest nám, že ten, jenž selhati nemóž, die atd. HusPost. 190b. Když sě (apoštolové) korczziechu a hádáchu Kruml. 147a. korczili sú sě iurgati sunt Lit. Gen. 49, 23, korczyly sú sě Mus. tamt. Mojžieš… uzřě dva židy korcżiece sě rixantes Ol. Ex. 2, 13, korczyecze sě Mus. tamt. Co sě korcżite proti mně? iurgamini Ol. Ex. 17, 2, co sě korczyte Mus. tamt. (Syn) korczyl sě jest s mužem izdrahelským Mus. Lev. 24, 10. Počesta sě o to korczyti Otc. 408b; že sě diábli s nim korczie contendunt Otc. 11a; když sě z písma korczil t. 46a (disputare). — korcziecze se iurgantes MamD. 300a; korzczil se iurgatus est t. 298b, korczil se iurgatus est MamE. 309a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
korčiti sě, -ču, -číš sě ned. přít se, hádat se, svářit se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
korčiti sě nedok. = hašteřiti se, příti se, hádati se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.