korčát, -a/-u m.
sr. kořec
1. pohár, korbel, nádoba na pití
2. dutá míra
Sr. koflík, korbel, korčák
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
korčák, korčát, -a, -u, masc., nádoba, pohár, Gefäss, Becher; stsl. krъčagъ a krъčaga vas fictile, dolium, slc. krčah džbán, pol. korczak dřevěná nádoba, rus. korčag, korčaga hrnek, stněm. chruoc, kruoc. Střídné krč- v stsl. a slc. a korč- v češť., pol. a rušt. svědčí o původu cizím. V češtině bývá častěji korčát; v slovích přejatých snadno se vyvinují hláskové změny mimořádné. — Vy z korczatuow drahých piete, ale s. Pavel hrstma vodičku střebal gemmā bibitis Otc. 412b. korczatow střiebrných třidceti athiscæ argenteæ Lit. 3. Esdr. 2, 13, korczzatow střiebrných Ol. tamt., korċatów střiebrných Kladr. tamt. Tak k korċatom přistúpista, oba ť se dobře napista onoho pitie drahého Baw. 213. Tu korčaty uzřesta tak drahé, jakž nikdy nevídáme t. 209. Bez korċakow víno pichu t. 243. Chyť pivo do korčáku Zíbrt piv. 9 (ze XVII stol.). — korczaty zlatti cyathi Comest. 69a; korczak cyathus Prešp. 1947, Rozk. 2944; korczat cyathus MamA. 18a, Veleš; korczath cyathus Vocab. 175b; korczat gomor (hebr., míra dutá) MamD. 296b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
korčát, korčák m. nádoba, pohár
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
korčák, korčát m. = nádoba, pohár, korbel
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.