|
|
dělati, -aju, -á ipf. k dielo I. tranzitivní sloveso konkrétně pojatého děje 1. co (předmět, výrobek), čeho z čeho dělat, zhotovovat, vytvářet, vyrábět něco z něčeho, (minci) razit, (pokrm) připravovat, tj. vařit n. péct, med. (léčivo) připravovat, chystat, alch. (zlato) vyrábět, připravovat; fabr. co vyrábět, zhotovovat na zakázku 2. co (stavbu ap.), čeho stavět, budovat 3. co (stavbu ap.) opravovat, udržovat; „opět dělati“, „zasě dělati“, „znova dělati“ obnovovat, znovu zřizovat 4. co (pole ap.) obdělávat, vzdělávat (arch.), přen. relig. dělati vinici působit pro dobro církve, pracovat na vinici Páně (fraz.), („dědinu“) udržovat, zvelebovat 5. co (neos.) vytvářet něco, dávat vznik něčemu 6. mont. co dolovat, těžit 7. admin. co (dokument) pořizovat, hotovovat, vyhotovovat; dělati list psát list, vydávat list; dělati zápis zapisovat, činit zápis; jur. dělati kšaft pořizovat závěť, pořizovat poslední vůli; dělati nález v. StčS nález 5; dělati dobrú vóli vyhotovovat listinu o postoupení majetku, dělati (v)zvod dělati vzvod, dělati zvod uvádět někoho v držení něčeho 8. co dělat něco, pracovat na něčem; co čím (nástrojem, prostředkem) dělat něco pomocí něčeho; „dělati rukama“ co dělat něco rukama, pracovat rukama; co čím (postupem) dělat něco s využitím ustáleného postupu; co čím dělat něco s něčím, provozovat něco s něčím; fabr. dělati z peněz co pracovat za peníze, vydělávat si prací na něčem 9. koho k čemu ustanovovat, uvádět do funkce; jur. dělati poručníka komu k čemu, aby… ustanovovat někomu poručníka za nějakým účelem 10. koho kým (vysoce postaveným) ustanovovat, jmenovat někoho někým, uvádět někoho do nějaké funkce, (králem) korunovat, (biskupem) intronizovat; jur. dělati poručníkem koho nad kým, čím („statkem“) ustanovovat někoho poručníkem nad někým, něčím 11. co (neos.) dělat někoho někým, dělat z někoho někoho jiného II. tranzitivní sloveso obecně pojatého děje 1. co (činnost) dělat, uskutečňovat 2. dělat, konat, (abstraktního) provozovat; (negativního) působit, páchat, (zamýšleného) chystat; s abstraktním substantivem obecného významu dělati (jaké) dielo dělat určenou, zvl. kladně hodnocenou činnost, dělati dielo boží žít v souladu s křesťanskými zásadami a šířit boží učení, dělati dielo ďáblovo protivit se božímu (na)učení, nežít v souladu s křesťanskými zásadami, dělati (jakou) věc dělat něco, zabývat se nějakou záležitostí 3. ve funkci verba dicendi co (zprávu) vyřizovat 4. s násobným číslovkovým výrazem násobit III. intranzitivní sloveso konkrétně pojatého děje 1. o co, o čem pracovat na něčem, věnovat se něčemu, pracovat o něčem (arch.) 2. čím (surovinou) zacházet s něčím 3. pracovat, konat práci; koho, komu, na koho, u koho pracovat, být zaměstnán, dělat u někoho; na koho, co ap. pracovat v něčí prospěch n. ve prospěch něčeho, dělat na někoho (ob.); komu (sobě) ap. pracovat v něčí prospěch, dělat pro někoho (ob.); dělati z (čích) peněz, dělati z (jakého) peniezě pracovat za něčí peníze, být někým placen za odvedenou práci; dělati o mzdě pracovat za mzdu; dělati na den pracovat za denní mzdu; dělati k oku v. StčS oko 2 4. čím (prostředkem ap.) pracovat pomocí něčeho, pracovat za pomoci něčeho, používat něco k práci; dělati vozem jezdit s vozem; dělati rukama pracovat rukama 5. čím (oborem činnosti), v čem zabývat se něčím 6. čím (předmětem ap.) obchodovat s něčím 7. čím (penězi) vydělávat IV. intranzitivní sloveso obecně pojatého děje 1. o činnosti a hodnocení výsledku činnosti jak v čem jednat, počínat si, vést si 2. v návodném textu jak postupovat (daným způsobem, podle vzoru ap.) 3. v čem (činnosti) jednat v něčem, starat se o něco, zařizovat něco, působit na něco 4. relig. (o Bohu, víře ap.) v kom, čem (člověku, duši ap.) působit na někoho n. něco, ovlivňovat (zvl. kladně) někoho n. něco 5. s neosobovým podmětem projevovat se Sr. činiti, konati. K I/9 a I/10: sr. StčS poručnicě, poručník Užito rovněž v etymologickém výkladu slova neděle: Aput nos dicitur dominicus dies bohemice nedyele, id est nedyelay per interpretationem diccionalem PostGlosMuz 23a. – K I/1: Ve vztažné větě ve spojení s konkrétním akuzativním předmětem užíváno v opisném pojmenování řemeslníka, sr.: Pigmentariorum apatéčníkuóv vel těch, ješto masti dělají VýklKruml 75a. – K I/4: K frazému dělati vinici, doloženém pouze ze ŠtítSvátA 107a, existuje variantní podoba dělati malou věc v boží vinici (t. 107a). – Sr. GbHistMluvn 4, 152–154. Důkladné zpracování této lexikální jednotky přesahuje možnosti stanoveného zpracování daného slovníku. Sr. I. Němec, Frazeologizace slovesa dělati a jeho synonym, NŘ 68, 1985, s. 14–26 Autor: František Martínek, Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 29. 3. 2024).
dělati, -aju, -áš, impftiv., machen, thun, arbeiten, bauen; stsl. dêlati laborare. Iterat. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dělati, -aju, -áš ned. dělat, pracovat; vzdělávat, obdělávat: dělati zemi; dělati jiezdu jet; dělati lov lovit; dělati nepravdu působit bezpráví; dělati své spasenie pracovat pro svou spásu; dělati z peněz za peníze; dělati zlatem zhotovovat ze zlata Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dělati nedok. = vzdělávati; ustanovovati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|