konánie¹, -ie n.
k konati¹
konec, ukončení nějaké činnosti, zvl. její výsledek
Jen MamKapR. – Sr. skonánie
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 10. 5. 2024).
konánie², -ie n.
k konati²
1. čeho (činnosti) konání, vykonávání; (úkonu ap.) vykonání, provedení, uskutečnění; (života) skutek
2. čeho (listu) vyhotovení
3. činnost, práce
4. čeho (let) běh, průběh
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 10. 5. 2024).
konánie, -ie, neutr., konání, vykonávání, das Ausführen, Vollbringen. — Neb by málo člověku platno bylo, zákonníkem býti, nábožnu, pokornu… a mieti jiné všecky ctnosti, když by v tom neostal do skončenie; neb jiné všecky ctnosti běžie, jediné konanie béře závod (= vítězí) Kruml. 335a. w konánij Hrub. 444b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².