komoň, -ě m.
K motivaci sr. Machek, Etym. slov.² s. v. Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. kóň
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
komoň, -ě, masc., kůň, Pferd. — Nejeden tu komon hirzal, svú podkovú cěst potvrirzal AlxH. 1, 83; a nejeden tu komoň rzal AlxV. 1202. Diechu… každý u svého komonye AlxH. 3, 27. — komon badius Prešp. 462 (badius = equus velociter currens Diefb. Gloss.), Rozk 905, RVodň. ad 50a. — Jm. osobní: ta (Drahomiř) pozva Tymě a komonye, slíbi jima střiebro i koně, aby Liudmilu zabila DalC. 25; Tym a komon přijidesta t. 26, gomon DalL. tamt.; — jindy Kumon: Mordéře dva, jménem Tuma a Kumona Pulk. 20a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
komoň, -ě m. kůň
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.