|
|
|
kóň, koně m. 1. kůň, velké bezrohé kopytnaté zvíře živící se rostlinnou potravou morský kóň velké zvíře žijící ve vodě, zvl. hroch n. některá velryba ap. morský kóň vodní tvor připomínající vzhledem koně: (A) velké zvíře živící se rostlinnou potravou, zvl. hroch n. některá velryba; (B) mořský koník („zidrach“) 2. kůň, domácí zvíře používané zvl. k jízdě a k tahu; též fig. 3. astr. souhvězdí Pegasa Sr. oř. – Dolož. též jako vl. jm. pomístní. – Ad 3: nejisté, jen u Klareta v kapitole De rebus ecclesiasticis. – V dokladu koně vomanového Apat 199a jde o omyl za kořene Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 23. 4. 2024). 
kóň, -ě, masc., kůň, Pferd; stsl. koňь equus. — Neroďte býti jako kon a mezk sicut equus ŽWittb. 31, 9, jako kon a mezh ŽKlem. tamt. — (Hospodin) kon a wſydaczie uvirhl u moře equum ŽWittb. Moys. 1, kon i jězdce jeho uvrhl jest u moře Mus. Ex. 15, 21 (místa stejná). I viděl s. Jan pod tú prvú pečetí kon bielý ŠtítMus. 126b; pod tú třetí pečetí viděl kon črný tamt.; pod čtvrtú pečetí viděl bledý anebo plavý kuon t. 127a. Řka (Alexander): Ach, kda jest tomu býti, jakž bych já svój kon okročil AlxV. 170. Kovář… když komu kon ukuje Hrad 132; dobřě sem tvój kon ukoval tamt. Jenž oděl v drahé oděnie svój kon t. 99b. Potom ten kuoň odvedl Cassius Ezop. 188b. Smil Světlický zabodv kůň… VelKal. 125. — Jeden Hřek… náhlým skokem na kon vsěde AlxM. 6, 2, na kóň vsiesti, vsaditi atp.; na kůň wſýſti VelKal. 27; jižto sú vsedali na konie ascenderunt equos ŽKlem. 75, 7, vsědali na konye ŽPod. tamt.; vsadivše ho na knížecí kůň VelKal. 137. Tehdyže král z Macedonie ješče tak, nessada ſ konye, vzmluvi a řka atd. AlxŠ. 2, 13, s koně ssiesti; (třie králi) s svých konyu ssědechu Hrad. 68b, t. j. s koní (konyu psáno zvratnou analogií). — S konhem DalH. 30. — Dva konie Pr. pr. 248. Se dvěma konyoma Štít. list. 1373Klitus s Artofilem … spadesta komna přěs vazy AlxV. 1581. — Kony byli i dřéve, než byl svatý Štepán Štít. uč. 60a, t. j. koni. Kony jeho equi Pror. Isa. 31, 3, Ol. Hab. 1, 8. Ručejší orlic koni jeho Pernšt. Jer. 4, 13; koni črvení t. Zach. 1, 8. Komuž duom a kony stojí, nelze jemu chudu býti GestKl. 28. (Na voze), jehože tiehniechu čtyřie koṅy bielí GestBř. 13a, jehož táhli čtyřie koṅy překrásní t. 12b. A kony jejich tak jsú zučeni Mill. 45b; konye jejich jiným nejsú živi než atd. t. 43b t. j. koně. — Na konie tvé super equos ŽWittb. Hab. 8. — Osm kony AlxH. 2, 6. Dva tisíce kony equorum Pror. Isa. 36, 8. Konij tu mnoho jest Mill. 26a. Řehtánie konyew equorum Pror. Jer. 8, 16. — konom tvým equis ŽWittb. Hab. 15, ŽKlem. tamt. Přetrhl žíly všěm konyom vozným subnervavit omnes iugales curruum MamA. 35b; zpřetrhal žíly všem konyem Lit. 2. Reg. 8, 4 (místa stejná, přeložení volné). Kovář… aby koval rozhlédajě a konyem nezajímajě Hrad. 132b. K konyem sě utečem Pror. 22a, k konyem jeho Pror. Jer. 50, 37. — Na konich in equis ŽWittb. 19, 8; na konyech ŽKlem. tamt. Na konich DalHr. 10. Na voziech a na konych Pror. 66b. Na těch konijch Pr. pr. 248. — Ktož co može, ten to pobra, konmy, skotem, zbožím, rúchem atd. AlxV. 142. Brod konmy (zbitými) sě zacpal Pulk. 183a. Konmy roztrhati Modl. 72a. Dobytkem a konmi pecudibus et quadrupedibus Ol. Bar. 2, 32 (přeložení volné). — kon equus Prešp. 462, MamA. 21b, Boh. min. 22a; kuon equus BohFl. 170. — Melodia sladon…, *ippus kon, examen pokusnost, purificamen očistnost etc. Prešp. 2333 v kap. De rebus ecclesiasticis, ippus patrně ze ř. ἵππος, ale významu zde nejasného. — Emissarius equus bujný kon Anon. 3a, bujný kóň (equus emissarius = hřebec DC.). — Hippopotamus… wodny kuoṅ Lact. 288a, vodný kóň. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kóň, -ě m. kůň; kóň okročiti, na kóň vsiesti sednout na koně; s koně ssiesti seskočit, sesednout Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|