kobylí adj.
k kobyla
1. (o kosti ap.) kobylí, (ve funkci gen.) kobyly
2. (o mléku ap.) kobylí, pocházející od kobyly
3. (o pastvině) určený pro kobyly
4. kobylé máta bot. máta dlouholistá, máta vodní ap.
Dolož. též jako součást vl. jména pomístního Kobylé pole a přezdívky
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
kobylí, adj. z kobyla, Stuten-. — Přičinich (do masti) kobyleho mozku MastDrk. 265. Z kostí… kobylych ChirB. 223a. — kobili fala Prešp. 2372 (fala = Stange, Schlagbaum Diefb. Gloss.) — Kdež sveřěpicě nejměli, nejmají na obci obory, ty kobyly móž vdáti, že kobyleho pole nejmají Rožmb. 273, kobylé pole = obora na obci pro sveřěpicě atd., BrandlGloss.: der eingehegte Raum für Stuten und Rinder; kobile pole campi iumentorum Reg. II. 1281.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kobylí adj. kobylí; kobylé pole ohrada pro chov kobyl
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.