kobyla, -y f.
1. kobyla, klisna, samice koně
2. kůň
3. expr. (pejor.) neřádná žena, děvka, nevěstka, prostitutka
4. podstavec používaný při řemeslnické práci připomínající větší čtyřnohé zvíře, koza
Dolož. též jako vl. jm. osobní (m.) Kobyla a adj. poses. Kobylóv. Sr. kľusicě, kľusna, sveřěpicě, tista
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
kobyla, -y, fem., Stute; stsl. kobyla equa — cobila equa MVerb., cobyla equa Prešp 484, kobila equa BohFl. 170. — Příjm.: Kobyla Janek PoprR. 45.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².