kniežek | ESSČ | GbSlov | MSS | ŠimekSlov |

kniežek, -žka m.

k kněz

1. expr. (melior.) knížátko, milé kníže

2. prostý, bezvýznamný kněz; též expr. pejor.

Dolož. též jako vl. jm. osobní Kniežek

Autor: Jana Zdeňková

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.22, citován stav ze dne 28. 1. 2023).

 


kniežek, -žka, masc., demin. z kněz, v. t. — 1. Z kněz = princeps; Hlédaj, knyezku, kde ť rybicě sě brojie! DalC. 21 (dí Durink synu Vlastislavovu). — 2. Z kněz sacerdos: Nenalezneš k ňemu (t. kostelu chudému) knieżka HusPost. 39a; zavržený knieżek v světě přědejde papeže HusPost. 33b; — sacerdotulus kniezuow syn, knijeżek Lact. 142c. — Příjm.: Johannes Knyezek Běl. 1421, Knyzek TomZ. 1393 n 314.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


kniežek, -žka m. demin. z „kněz“ (v obojím významu); prostý kněz
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


kniežek m. (zdrobnělé z kněz) = mladý kníže; prostý kněz, kněžíček
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).