klúb, -a/-u m.
1. zvl. čeho (údu, ramene ap.) kloub, kulovité zakončení kosti; „klúb chodidlný“ hlezenní kloub, „klúb svrchní“ ramenní kloub
2. jaký („bedrní“) kyčel, kloubní spojení kosti stehenní s kostí pánevní
3. pohyblivá část nohy pod kotníkem, chodidlo
4. základ n. pata sloupu
Dolož. též jako vl. jm. osobní a místní Klúb. Sr. člének, hnát, posvěka, přiehba
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
1. klúb, -a, -u, masc., kloub, Gelenk; slc. klb, z kъlb-. — Hnátové jeho slúpové mramoroví, jenž založeni sú na klubíech zlatých HusŠal. 105a. klubowe a přiehby ŠtítBud. 39. klubowe sú byli vytáhlí compagines MamA. 19a. Všickni klubowe moji artus Ol. Job. 16, 8. Mdlé kluby artus Otc 405a. — Já hospodin, vědúcí srdce a zkušující kluby renes EvOl. 115a (Jer. 17, 10, překlad volný). — klub compagium (sic) Prešp. 1207, Rozk. 1974; klub nervus RVodň. ad 66a; w klaubijch Háj. herb. 7b a j.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. klúb, -a, -u, masc., Bündel, Beutel, v. klúbec.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klúb m. = podstavec
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.