klopotný adj.
k klopot
1. (o člověku) prudký, náhlý, nerozvážný
2. (o člověku) k čemu (zvl. zlému) tíhnoucí, směřující
3. (o řeči ap.) klamavý, lstivý
Dolož. též jako vl. jm. pomístní Klopotný
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
klopotný, adj., prudký, divoký, chvátavý, náhlý, náchylný, heftig, hurtig, schnell, geneigt. — (Smilník) jest klopotny k hřiechu OpMus. 133b, klopotný k čemu. (Člověk) aby tak klopoten nebyl k řěči oplzlé a prázdné HusE. 3, 175. Člověk (postem) ukrocen bývá v svých žádostech zlých, že nenie tak klopoten ku pokrmóm tělesným ani k lehkostem, k smiechóm, k řečem mnohým a ke všelikým žádostem hřiechuov ChelčPost. 78b. Že by… všeliké myšlenie klopotno bylo ke zlému quod omnis cogitatio intenta esset ad malum Pr. Gen. 6, 5. — Čím viece tělo drží kto od ňeho (t. od smilství), tiem klopotnieyſſie zápaly trpí od ňeho ŠtítPař. 120a. Tělesná žádost… bývá tak klopotna a silna, že když po sobě vóli potáhne, učiní nehodu mnohokrát i tělu, jakož bývá, že opilí a obžerní obtieží tělo ŠtítBud. 193. Nebývaj klopoten noli citatus esse Kladr. Sir. 4, 34, Mik. tamt., v. ČČMus. 1872, 390. Miloval si všecka slova klopotna jazykem lstivým verba præcipitationis Kladr. žalm 51, 6. klopotny effrenus Veleš., irreprehensibilis tamt. — Adv. -ně klopotně: Čechové klopotně sě na Uhry vybrachu DalV. 108; že Assyrští utiekají klopotnie a ne v šiku præcipites Pr. Jud. 15, 4; bývají lidé. ješto se mají směle a klopotně k řečem božím RokycEvJan. 591b; druhé mají mieti súdce, aby nebylo hned vydánie súdu na člověka klopotně a rychle t. 133b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klopotný adj. prudký, divoký, kvapný, náhlý; náchylný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
klopotný adj. = prudký, kvapný, spěšný; náchylný
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.