klokočiti, -ču, -čí ipf.
sr. klokoč
(o vodě) s klokotáním, zurčením vyvěrat
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
klokočiti, -ču, -číš, impftiv., vyvírati, hervorquillen. — klokocżiti scaturire SlovKlem. 23a. Nč. dial. kłokočiť = klokočem vříti BartD. 1, 222.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².