glok, -a/-u m.
klok, -a/-u m.
k střhn. glocke, klocke
plášť, zvl. zvonovitého tvaru
Sr. kloček, krzno, mantlík, plášč, žejdl
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 6. 2025).
klok v. glok
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 6. 2025).
klok, -a, -u, masc., druh pláště, Art Mantel; střlat. cloca = vestis genus, quæ equitantium et peregre euntium propria fuit DC., podoby prý zvonové. — klok chlamys Vocab. 175b, Rozk. 2680, Veleš.; glok chlamys Prešp. 1761; klok černý ženský KolB. 144b (1499); ten klok cizí zastavivši židu t. 206a (1498).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klok, demin. kloček, -čka, -čku m. druh pláště, pláštík: kloček krátký a vlasy dlúhé
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
klok m. = druh mužského pláště
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.