klev, -i f.
ptačí skřipec, zařízení na chytání ptáků sevřením jejich těla
Sr. klepeto, kleščě, klevcě a V. Šmelhaus, K vývoji ptačího skřipce. Československá etnografie 8, 1960, 316–319. K původu slova sr. Machek, Etym. slov.² s. v.
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 23. 6. 2025).
klev, -i, fem., něco na chytání ptáků připraveného (vějička klím natřená?, neboli sít neb oko?); demin. klevcě, v. t. — lep…, osidlo…, klew *avicapa, prúhlo atd Prešp. 2530 (v kap. De arte scriptoria !), klew *aucupa RVodň. 54a, klew *aucupus MamA. 14a; srov. aucipula… vogelgarn, lymrůte Diefb. Gloss.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².