kladicě, -ě f.
kládicě, -ě f.
k kláda
menší kláda (hist.), mučidlo ze dvou trámů s otvory pro nohy
Jen ŽaltKlem Ps 149,8
Sr.okov², púto
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
kladicě, -ě, fem., pouta, Fessel; demin. z kláda. — K svázaniú králóv jich w kladyciech in compedibus ŽKlem. 149, 8.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kladicě, -ě f. (demin. z „kláda“) pouto
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.