|
|
|
klí¹, -é m. pozd. též klé, -é n. též klej, -ě m. 1. jaký, čí, z čeho lepkavá hmota (šťáva, míza, pryskyřice) tekoucí z naříznutých rostlin 2. zř. jaký lepkavá hmota živočišného původu 3. jaký (zemský) zemská pryskyřice, přírodní asfalt K 2: jen Sal. Sr. rus. klej, aspalt, lep, lepkost 2, pryskyřicě Autor: Barbora Hanzová, Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025). 
klí², -é m. sr. pol. kieł, slovin. kal Sr. kel² Autor: Barbora Hanzová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
klí³, klé m. sr. klín (?) zákolník, kolík zajišťující kolo před uvolněním Jen GlosMV Autor: Barbora Hanzová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
1. klí, gen. klé, masc., lepkavá prýštěnina stromová, lep, lepká země, Gummi, Leim, Erdharz. Místo klí bývá později klé a klij, klej; a klí, klé béře se někdy za neutr. Stsl. klij a klêj; lacrima (arborum), gluten. S výkladem z germ. Klei = fette, zähe Tonerde Uhlenb. těžko srovnati starý slova tohoto význam. — Co z nich (t. stromův) teče, jako kly nebo přiskyřice nebo smóla Mand. 58b. Z kor vyvařují klij Háj. herb. 36a, t. j. klí; nějaké klij t. 12b, t. 34b; přidada (do léku) síry a klege t. 186b. Kle neb pryskyřice dřeva RVodň. 270a. Resina, pryskyřice, klig Lact. 264c t. j. klij. Jako kly neb smola Chir. 292a. Jako lep neb kle Brig. 72. kli předrahý stacte Ol. Ezech. 27, 19 (στακτή olej myrrhový); klim, klym předrahým MamV. klye gummi plantæ Rostl. 12a, kle gummi Prešp. 568, Rozk. 1069, BohFl. 239. — (Údolí) mělo drahně studnic klee puteos multos bituminis Pr. Gen. 14, 10, lepká země; v nichžto jest byl kli Ol. tamt., v nichž jest byl kly Mus. tamt. Tu (hlínu) sbierají miesto klee Comest. 17b. Kly miesto vápna jmiejiechu DalC. 1, v překl. stněm.: leym; jměli sú kly miesto vápna bitumen Mus. Gen. 11, 3, klí Ol. tamt., i měli sú cihly za kamenie a klí za vápno Kladr. tamt.; i měli jsú… kley miesto vápna Pr. tamt. Klym jě (t. přiebytky v korábě) spojíš bitumine Ol. Gen. 6, 14; Kristovým klim spojena glutine Lit. Hieron. k Pavl. 1. Obmazala ji (ošitku) klym bitumine Mus. Ex. 2, 3. — kli gluten MVerb.; bitumen id est gluten klij Lact. 24a t. j. klí; kly bitumen Prešp. 65, BohFl. 131; bitumen, leym, kle Diefb. — Vezmi… kle pergamenového Sal. 348. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. klí, gen. klé, masc., klíč (na semeni), Keim. — Když siemě (bude) vsieto, obměkne…, pak kli z země se ukáže ŠtítOp. 219. Ze zrna vypukne kli t. 221. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
3. klí, gen. klé, masc., lonek (u vozu), zákolník, záblatník, Achsnagel, Lünse. — clíj obex, lun MVerb. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klí, gen. klé m. lepkavá pryskyřice, smůla, lep; lepkavá hlína; klíček na semenu Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
klí m. = lepkavá pryskyřice; — klíček na semeni Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|