klát, -a/-u m.
k kláti
1. klacek, tyč, kus dřeva
2. kopí, dřevce
Dolož. též jako vl. jm. osobní Klát a adj. poses. Klátóv. Sr. dřěvce
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
klát, -a, -u, masc., Knittel, Stock, Klotz; sic. klát Klotz. — klat sine ferro acuta cuspis SlovKlem 39a; klat *senecia t. 81b. — klat *quate SlovBrn. (de fructibus arborum).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².