kat, -a m., adj. poses. katóv
1. kat, kdo vykonává rozsudek smrti a mučí podle práva útrpného, popravčí
2. obecní posel, biřic, pochop
Sr. drnomistr, masař, mučitel, poprávcě, posel, šerha, zabiják
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
kat, -a, masc., Henker. — kat s. Pavlu šíji ztáhnúti káza Pass. 306. Nad kýmž sě poprava děje, nemá (mu) bráno býti, než což s kata jest dosti ODub. 85, s kata, na zaplacení kata. Ano j’ kat ohyzden, že věší pro penieze, ač i vinného oběsí Štít. uč. 93a. Šeředen kath, lhář ŠtítJes. 111b. Poslal jest Saul katy lictores Ol. 1. Reg. 19, 20. katíe a biřici HusPost. 120b, katowe a biřici Kruml. 417b. — Poručili sú ho (lankrabí) zlému kathu Baw. 82a, eufem. m. čertu.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².