kapalicě, -ě f.
k kapati
1. krůpěj, kapka padající vody
2. voda odtékající odněkud po kapkách
3. syrovátka, tekutina odkapávající při výrobě tvarohu
Dolož. též jako vl. jméno osobní m. Kapalicě. Sr. kapanicě, kapánie, kapanina, krapánie, krápějě, krópě, krópějě, kysělicě, vodoteč 1
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 8. 7. 2025).
kapalicě, -ě, fem., krůpěje dešťové, Regentropfen; voda s nich. — Sstúpí jako déšť na rúno a jakožto kapalice na zemi sicut stillicidia stillantia Kladr. žalm 71, 6. Kapalici vyvésti z střechy své Brikc. 99. — kapalyczye stillicidium Rozk. 882; kapalycze též Nom. 70a, kapalicze stillicidium Prešp. 445. RVodň. 71d. — Krmě nějaká: mléko kyselé…, kapalice Pís. XV st. ve Feif. LL. 716. — Příjm. mužské: Kapaliczie TomZ. 1394 n. 198.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kapalicě, -ě f. dešťové kapky, sprška; tekutina odkapávající při dělání tvarohu, syrovátka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.