|
|
|
kady adv. kadyto adv. kadyž adv. kadyžto adv. 1. tázací kudy, jakým směrem 2. tázací jak, jakým způsobem; se záporem nijak, žádným způsobem 3. neurčité nějak, nějakým způsobem 4. vztažné kudy, jakým směrem kady – tady kudy – tudy 5. vztažné kam, jakým směrem 6. vztažné jak, jakým způsobem 7. vztažné jakkoli, jakýmkoli způsobem K původu, významu a vývoji spojovacího výrazu sr. Bauer, Vývoj českého souvětí, Praha 1960, zvl. s. 160, 218n.; Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého IV. Praha 2007, s. 675. Ke klasifikaci lexikální jednotky jako spojky sr. Mikeš, Pravopis a mluvnice jazyka českého. Praha 1867, s. 212. Sr. kadykoli, nikady, kudy Autor: Barbora Hanzová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024). 
kady, -ž kadyž, -to kadyžto, adv., conj.; kontaminací z kudy, ze zájmenného kmene ko-. Srov. stsl. kąda, kądu, kądê qua, z ko-nd-. Ve spojení korrelativním kady-tady. — U významu tázacím a vztažném kterou cestou, kterým směrem: Prokop da mu (Oldřichovi) vnadu, kady by ven z lesa vyjěl Hrad. 7b; ktož kady chtě jde do města AlxV 486; i kadyz jich byla cěsta, tady sěžhú vsi i města t. 2296; kadyz koli hnachu, jakžto mhla bieše ot prachu t. 1382; hna za ním (Alexander za nepřítelem) veždy po sledu, kadyzto jej vódce vedú t. 2313; (Darius) hnu sě inhed s toho miesta, kadys mu upřiemá cěsta proti nepřátelóm jíti AlxH. 1, 26; batožná duha… modráše sě…, mezi rány sě rozpřáhši, kadyz mukař (bičující) bičem měřil Kat. v. 2352. — Kterou cestou, kterým způsobem: ješto pak nemúdří chybají, kady to přicházie, chtiec sstihnúti smyslem, co se děje při té svátosti nad běh tohoto světa přirozený atd. Štít. uč. 118b; (Matodiana) hledáše, kadi by sě tomu obránila Pass. 286; (prorada), jiež nelzě juž zbýti kady AlxBM. 7, 15; (ciesařová) na to vešken mysl vzkládajíc, kady by sobě vzpomohla, by ji (Kateřinu v žaláři) viděti mohla Kat. v. 2444; kady s’ té smělosti nabyl Tkadl. 2a. — U významu neurčitém, nějakým způsobem, nějak: (bezdětní Jachym a Anna) prosby mnoho činiesta, by jě bóh kady vzplodil Levšt. 150b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kady, kadyž, kadyto adv. kudy, kterou cestou, kterým směrem; jak, jakým způsobem: kadys té smělosti nabyl?; nějak: (prorada), jiež nelzě juž zbýti kady Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|