kľud, -a/-u m.
1. klid, pokoj, stav nerušenosti
2. mír, stav bez válčení
3. med. odpočinek, stav nehybnosti
4. stav uspokojení, pohodlí
5. sklizeň
Sr. pokoj, nekľud
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 20. 6. 2025).
kľud, klid, -a, -u, masc., klid, Ruhe; srov. rus. kljudь krása, pořádek atd. — Ty sobě klidu nedáš Hrad. 32a. Daj klid pláčem sobě t. 35b, dáti si s čím kľud, nč. dáti si s čím pokoj. — (Alexander) jmějieše tisícóv třidceti, a to vše pěšieho lida, jež nehledáchu klyda AlxV. 397, nehledati kľuda = hledati nekľuda, žádati boje, valky. On (Alexander) uzřěv mysl svého lida, že juž nežádá klyda, káza, by sě liud obláčil t. 2435. — klid commoda Prešp. 2226 v kap. De ecclesia (commodum Bequemigkeit Diefb.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kľud, klid m. klid, pokoj, mír; nehledati, nežádati kľuda přát si válku, boj
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.