|
|
|
kápě¹, -ě f. sr. stsl. kaplja Sr. kapavka, krápě, krapet, krópě Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 8. 7. 2025). 
kápě², -ě f. sr. střlat. cappa 1. kápě, kapuce, pokrývka hlavy splývající na ramena, též ozdobná 2. kolový plášť s kuklou, kapucí 3. mnišský šat, prostý dlouhý plášť s kapucí; kápi vzieti na sě ap. vstoupit do duchovního stavu, do kláštěra; kápi svrci vystoupit z kláštera 4. kněžský plášť s kapucí užívaný jako obřadní roucho 5. kórnie kápě chorální kápě, slavnostní kněžská pokrývka hlavy, mitra 6. oděv, roucho jako symbol určitého stavu (zvl. duchovního) n. hodnosti Sr. čepicě 2, efod 2, kukla, očepek Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 8. 7. 2025).
1. *kápě, -ě, fem., kapka; stsl. kaplja gutta. Nedoloženo. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. kápě, -ě, fem., Kappe; ze stněm. kappe = mantelartiges Kleid mit einer Kapuze Lex., a to ze střlat. cappa. Přejato v češť. do kmenů měkkých. — (S. Prokop) jedno sukni a kapi nosieše Hrad. 23b. (Chtě) vlk býti cťen od lidí vzal kapi na sě Tkadl. 20a. (Klášterníci) mají voděv, totižto kapie i kapléře všecko modré Lobk. 17a. Tehdy by i opicě duchovnie byly, ano jim některdy kaapie činie Štít Vyš. 40a. Kněžie… v krásných sukniech, kapiech, v čepiciech ChelčPař. 130a. Muž v pozlatité kapy Pulk. 110b. Budete-li w kapy neb pod wylkvv (t. pod vílkú, sub velo) Štít. ř. 4a; bud kto i w kapy, buď pod wylkvv t. 55a. Takéž ť i w kapy móž býti neb pod wylkau světská myslce ŠtítBud. 167. — kapye cappa BohFl. 789, capye též Prešp. 1826. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kápě f. (ze stř. lat.) = kapuce, kukla Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|