junošě, -ě m. i f., adj. poses. junošin
1. m. jinoch, mladý (zvl. sotva dospělý) neženatý muž, mládenec, zvl. v opozici k „stařec“ ap. mladík
2. mladá osoba (jinoch n. dívka) působící jako člen(ka) něčí družiny
Slovníkový ekvivalent „ginoze“ (v mladším zápise jako „gynosye“) za lat. „pellex“ interpretuje edice Klareta jako „jinošě“ (sr. význam 2); lze též vykládat jako klaretovskou zkráceninu jinože z „jiná žena“ n. „jiná ženka“ (tj. konkubína).
Sr. junoch, junošicě, mládenec
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
junošě, jinošě, -ě, masc., jinoch, Jüngling; stsl. junoša iuvenis. Z junoch, v. t. — Dvě stě iunoſſ… AlxH. 3, 14; přěde všěmi yunoſſiemi t. 3, 23. Po těch stáchu… gynoſye AlxV. 345; to všecko gynoſye mladé t. 1461. Šlechetný gynoſſye Hrad. 105a; jiný gynoſſye adolescens Ol. Súdc. 17, 7, gynoſſe Lit. tamt.; z gynoſſij a iuvenibus t. Jud. 16, 8; když biech ginoẛe adolescentulus Kladr. předml. k Dan.; gynoſſy mladého ROlC. 268a. Buď mladý neb ginoṡe, chudý, pán aneb panoše, každého ť po pravdě súdil Baw. 154. gynoſe adolescens BohFl. 474, gynoſſe též MamA. 15b. — Fem., mladice, dívka, Mädchen: veza sě (Darius) také se všěmi své králové yunoſſiemi AlxH. 4, 18, za to Gualth. 2, 129: pellicibus… sub pondere tanto quinquaginta fere suspirant plaustra vehendis.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
junošě, jinošě, -ě m. jinoch, mladík, panic; f. dívka, panna
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
junošě, jinoše m. i f. = dospělý muž; jinoch; — mladice, dívka
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.