jej interj.
jej; vyjadřuje posměch, opovržení ap.
Sr. haha
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
1.
jej, sg. akk. masc. eum, v. on.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. jej, interj., pro výraz posměchu. — Ať nesú hanbu, již mně řiekajú: gey! gey ! euge, euge ŽWittb. 39, 16, za to Br.: hahá, hahá. Řekli: gey, kak jest padl mocný! Mus. 1. Mach. 9, 21 (ve Vulg. jen: quomodo etc.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jej interj. = běda!
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.