haha interj.
hahá interj.
1. ha; vyjadřuje posměch, opovržení, převahu ap.
2. též ej haha ha, ejhle; vyjadřuje údiv n. překvapení
3. hej, ej, ha ha; vyjadřuje radost, naději ap.
Vyskytuje se též opakovaně haha haha. Lexikální jednotku nelze v některých případech odlišit od lexému ha
Autor: Alena M. Černá, Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
haha, hahá, interj. hahá! — ha ha, těžšie tu bude odsúzenie, než nynie bývá HusPost. 103b; volajíce: hahá! ty jenž boříš chrám boží, pomož sobě t. 38a; hahá! již vody žádáš t. 114a. Řkúce: haha! haniechu jeho = vah! Mik. Mark. 15, 29, Br. hahá! A řekl: haha, haha! shřiel sem se = vah! Pernšt. Isa. 44, 16, Br.: aha! — haha! dotýkajte sebe GlossMat. 59a. — Je doplňkem ve větě: vezmi vstavačové kořenie, polej a čibr a udělajž z toho prach, a tak čině budeť haha Chir. 248a, nč. bude hej!
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².