jehlicě, -ě f.
k jehla
1. jehlice, jehle podobný nástroj sloužící k vybírání „vší“ 1
2. bot. léčivá rostlina, jejíž listy (a lodyha) jsou pokryty ostny, snad jehlice trnitá
Dolož. též jako vl. jm. osobní (f.) Jehlicová a místní (f.) Jehlicě. Sr. ženkel, babí
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
jehlicě, -ě, fem., demin. z jehla: ženy… s chomúty a podbradky vešky z rukú gehlicy vybierajíce kají sě své pýchy a frejóv ChelčPař. 191b. — Úzký list borovice atd.: k borovičným gehlicem Háj. herb. 370a. — Rostlina (babí hněv): gyehliczye Rostl., gehlicze RostlF. 12b, gehlice ApatFr.118b; vymývaj sobě (ústa) gehlyczy bodlavú Chir. 266b. — Příjm. mužské: vidua Gehliczonis TomZ. 1460 m 88.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².