jehla, -y f.
jehla, ostrý nástroj z tenkého kovového drátu sloužící zvl. k šití, propichování n. jako spona
Dolož. též jako vl. jm. osobní (m.) Jehla. Sr. šídlo, špendl
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
jehla, -y, fem., Nadel; stsl. igła acus, z jьgъla. — Žena lépe umí gehlu šíti, než v súdě mužě súditi DalHr. 3, DalC. tamt. Přěslicí a gehlu synu tvému a tobě ztravy dobývala s’ (ty, Marie) Kruml. 104a. — gehla acus Prešp. 2412, yehla BohFl. 786.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².