jězvec, -vcě m.
k jězv, sr. jiezva, jězvina
jezevec, zvíře žijící v noře
Dolož. též jako vl. jm. osobní Jězvec a vl. jm. místní Jězevci
K původu slova sr. Machek, Etym. slov.², Holub–Kopečný, Etym. slov. jaz. čes. a Rejzek, Český etym. slov. s. v. jezevec
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 21. 6. 2025).
jězvec, -zevcě, masc., zvíře toho jména; jezevec, Dachs; z jězv. — gyezwecz cocodrillus Vít. 94a. — gezvecz *lacro Prešp. 476 v kap. de bestiis; gyezwecz též Rozk. 932, Nom. 70b, *lucro Nom. 70b; gezwecz *lacro taxus RVodň. 52b, *lareo MamA. 27b; yezwecz *latro BohFl. 189, Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jězvec, -zevcě m. jezevec
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.