jězv, -a/-u m.
sr. jiezva, jězvina
jezevec, zvíře žijící v noře (?)
Jen u Klareta v kapitole De blandis monstris za lat. cocodrilianus. Z rytmických důvodů dolož. též jězev. Sr. cocodrylus jězvec SlovVít 48
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 21. 6. 2025).
jězev, též jězv, -zva, masc., prý obluda toho jména; stsl. jazvъ erinaceus. Patrně základ deminutiva jězvec; vyšel z povědomí a udržel se jen u významu pošinutém. — gezw cocodrilianus Prešp. 397 v kap. Clauda monstra (cocodrillus = lintwurm, wassertrach etc. Diefb.Gloss.); gezew cocodrilianus Rozk. 312.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².