jáz, později já, pron. pers., já, ich; stsl. azъ ego, ř. έγώ, skr. aham atd. Z pův. eģhom stalo se slovanské j-ezъ (s hiatovým j-), zdloužením (emfasí) jēzъ a z toho jazъ. Pro já jsou doklady nejstarší od zač. XIV stol., a staré jáz se vyskytuje jako archaismus ještě na sklonku stol. XV (v. Hist. Mluvn. III, 1, 524): yaz zabiú a yaz živa učini ŽWittb. Deut. 39, yaz sem spal t. 3, 6, yaz sem střěhl t. 16, 4, yaz dnes urodil sem tě t. 2, 7; chudý sem ya t. 24, 16; ya jsem potvirdil t. 74, 4; iaz kochati sě budu ŽKlem. 103, 34, iaz k hospodinu zvolal sem t. 54, 17, chud sem yaz t. 108, 22, ya jako hluchý neslyšiech t. 37, 14, ya sem řekl t. 29, 7, ya sám t. Deut. 39, ya zabiú a ya živa učiniu tamt.; Iaz na ty nechci dbáti AlxV. 63, to yaz jistě vědě t. 1075; to ya velmi chváli t. 1077; iaz LMar. 26; yaz tobě rád slúžu DalH. 30, Ja ť (vědě) t. 31; yaz těch knih dávno hledaji DalC. úv. Ι, yaz tuto položi t. úv. IV, yaz mám t. 10, yaz bych tvá ráda byla t. 12; ya nechci mluviti t. 3, již ya nejsem nice tobě t. 9, ya sem mému kněziu věren byl t. 21, ya ť svého bratra zevením vědě t. 31, ya to dobřě vědě t. 32, t. 44, ya sě s ním budu bíti t. 67; yaſ k tobě běžu Mast. 1, ya chcu řéci t. 265; yaz chci pověděti Hrad. 1a, yaz sem člověk ješče čilý t. 108a; aj to ť yaz šliu anděla Pass. 277; yaz dnes obětuji Modl. 19a, yaz tobě dávám offěru t. 19a; ya zabiji a yaz živím ŽPod. Deut. 39; yaz ego Prešp. 42; yaa sem sebral Pror. 8a, yaa přičiním t. 21a, yaa sám t. 32b; yaa ť jsem cěsta Štít. ř. 3a, yaa ť tvé cěsty zatýním trním t. 50b; yaz zahynu Hod. 82b, yaz přistupuji t. 78a; yaz sem Otc. 5b; Jażt Ol. Gen. 23, 4, yazz ješitný t. 3. Esdr. 8, 11, yazz Kruml. 187b (sr. Hist. Mluvn. I, 496 sl.). — Již mútie mie ŽWittb. 3, 2 t. j. mě; vědúcích mne scientium me t. 86, 4 t. j. mne, akk.; vyprosť mie erue me ŽKlem. 38, 9, jižto zlosti mluvie na mye super me t. 34, 26, v-mye úfal jest in me t. 90, 14, neopuščuj mye t. 70, 9; v hynutiú ze mye duchu mého ex me t. 141, 4, omyl m. ze mne; na mne DalH. 40, třikrát mne zapříš Krist. 96b. — Dobývali mne ŽGloss. 108, 3 t. j. mne, gen.; ostala mne jest síla ŽKlem. 37, 11, otvrátil si obličěj svój otte mne t. 29, 8, odte mpne Mast. 383 t. j. ote-mpne (-p- vloženo), ode mpne Pror. Dan. 3, 96. — Hore mnye Túl. 30b t. j. mně; juž čas mnhie jest všucku (číši) vypiti DalH. 30, řekli sú mnye zle mala mihi ŽKlem. 40, 6, protiv mnie t. 30, 14, proti mnie ŽWittb. 3, 2; ty spomohl si my ŽKlem. 85, 17 t. j. mi, známo my učiň t. 38, 5. — Žádaj na mnye postula a me ŽWittb. 2, 8 t. j. na -mně, lok.; psáno jest o mnye de me ŽKlem. 39, 8, ro(z)žhlo sě srdce we mnye t. 38, 4. — Se mnǔ Jid. 102 t. j. se-mnú, instr.; nade mnuv Pror. 51b, za mný BiblB. Mark. 8, 33, przyede-mnu Alb. 62a a prziede-mpnu AlbM. t. j. přěde-mpnú (na místě stejném). — wie (my dva lotrové) tuto muku trpívě Hrad. 90b t. j. vě; wye (my dva světcové) na každý den obět vzdáváva Pass. 601 ; jako svě wye, ty a já, jedna věc Krist. 93b; (mládec) jest byl silnější než wye (než my dva starci) Pror. Dan. 13, 39, neb je byl silnější než wye Koř. tamt.; wie (my dvě, matka a dcera) sirobu nesle mnoho let Kat. v. 332; toho ižádný nezvie, nežli sama wie (my dva, Tandariáš a Floribella) TandZ. 162b; wie (my dva mnichové) mávě puost držeti Otc. 203b; wie (my dvě ženy) ť svě, ješto atd. t. 228b; snad wa umřeva hladem (my dva, Adam a Eva) Adam 198a t. j. va, novotv.; poďva wa napřed Comest. 180b; odpovědě máti: Ó milý synu, wa oba máva příčinu k plakání, nebo… wa vždycky jsma ve tmě GestaKl. 149. — Mine nayu zlá ztráta Mast. 107 t. j. najú (nás dva); nauč nayu, abychvě v tvého boha uvěřila Pass. 362; tu nagy jedni přievozníci nalezú t. 291; uzdrav sě i nagy (nají, nás dva lotry) ML. 105b; by ť chtěl nagy hospodin zabiti Ol. Súdc. 13, 23. — Proč s’ ty nama to učinil LAl. e, t. j. náma (nám oběma, otci a matce); nechce k nama ijeden kupec přijíti Mast. 212; staň sě nama, co žádáva Pass. 297. — my̆ Parthové svD. 10 t. j. my; ale my liud tvój nos autem ŽKlem. 78, 13. — Pomiluj ny Pís. Hosp. t. j. ny; že ny jest s tobú vadě svD. 33; schováš ny servabis nos ŽKlem. 11, 8; hněvati sě budeš na ny t. 84, 6, krmiti ny budeš chlebem t. 79, 6, aby (ty) zdrávy učinil ny ut salvos facias nos t. 79, 3, vykup ny redime nos t. 43, 26, uslyš ny exaudi nos t. 64, 6, vyhnal si ny a pohanil si ny t. 43, 10; v nichž si ny pokořil ŽWittb. 89, 15, již jaty vedli ny t. 136, 3, pohanil si ny t. 43, 10, vykúpi ny t. 43, 26; budú ny za robotné jmieti DalC. 35, tiem ny chce porobiti t. 83; za ny Mast. 252; pro ny NRada 312; uslyš ny exaudi nos Kladr. 3. Reg. 18, 26, za ny Ben. Jg.; naſ vykúpil HomOp. 152a t. j. nás; nakirmíš naſſ chleba ŽWittb. 79, 6, vysvoboď naſ ŽKlem. 78, 9, ješto naſ utěšoval Mast. 261, že naſ žena mužě súdí DalC. 3; dobře naas písmo napomíná Štít. ř. 125a; diábel naas vzbúzie t. 126a. —Tázali nas ŽWittb. 136, 3 t. j. nás, pl. gen.; tam otázali sú nas ŽKlem. tamt.; ot nas a nobis t. 84, 5; naas ižádný nenajal EvZimn. 12. — Jest nǎm svědčiti svD. 36 t. j. nám; k nǎm t. 28; spasenie daj nam ŽKlem. 46, 4, spomoz nam t. 78, 9, hospodin naam ukázal EvZimn. 6; běda naam Pass. 100; syn dán jest naam Pror. 7a, zvěstujte naam t. 31a; protiv naam Štít. ř. 113b; poselstvie k nám (tak v rkp.) 69a; což nem přijde Túl. 12b t. j. nem = nám; když nem přišla chvíle taká, že nem jest nelzě nikame AlxBM. 3, 21 sl.; spomoz nem ŽKlem. 43, 26; hájie nem prohibemur ŽWittb. Athan. 226a; co sú nem učinili DalC. 63; co s’ nem, synu, sděl! Hrad. 72a; jakž nem svědčí sv. Lukáš Vít. 42a; za pochybné sě nem zdá Pulk. 60b; kdež nem bude ukázáno VJp. 62. — Jež si učinil w nas in nobis ŽKlem. 67, 29 t. j. v- nás, pl. lok.; ať nevolá po naas EvZimn. 20, aby byli w naas t. 39; (žena) volá po naas Štít. ř. 130a. — Hospodin mocný ſ namy nobiscum ŽKlem. 45, 8 t. j. s-námi; hospodin ſ naamy Pror. 69a nepřerušuj slibu svého ſ naamy t. 63b; mezi nami ŽGloss. 123, 2.

jáz pron. = já