|
|
|
jáma, -y f. 1. jáma, prohlubeň, zvl. v zemi, propast, hlubina, rokle 2. dutina, zvl. v zemi n. skále; jeskyně 3. čí (zvířecí) doupě, nora 4. jáma, past tvořená nenápadně zakrytou prohlubní; čeho (hříšného) past, nástraha, léčka 5. jáma k pohřbení mrtvého, vykopaný hrob; hrob 6. vyhloubená prostora užívaná k věznění, vězení 7. v zemi uměle vyhloubená n. vytvořená prostora na schraňování n. uchovávání něčeho, nádrž, jímka, cisterna ap. 8. příkop, umělá překážka, zvl. sloužící k obraně 9. kanál, stoka n. štola, zvl. přivádějící vodu 10. zř. jáma, důl 11. ojed. lom Dolož. též jako vl. jm. místní Jámy a pomístní Jáma. K původu sr. Machek, Etym. slov.² s. v. Sr. dól, dúpě, past, propast, přiekop, přiekopa Autor: Michal Hořejší, Miloslava Vajdlová, Irena Fuková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025). 
jáma, -y, fem., Grube; stsl. jama fovea, z jēma, koř. jem-, jmu, *jьmą. — Tak, jakž oněm (nevěrný purkrabí svým lidem) vzkopal yamu, tak tudiež upadl v ňu samu AlxH. 7, 18. Ktož ť druhému yamu kopá, viz, by v ni sám neupadl Šach. 306a. Povede-li slepý slepého, oba w yamu upadneta Štít. ř. 223a. Upadl w yamu in foveam ŽKlem. 7, 16. Ryli sú přěd mým obličejem iamu foveam t. 56, 7. Kamenie nalámaného w iamach lapides de lapicidinis Ol. 2. Par. 34, 11. yamy neviem lacum Koř. Dan. 14, 34. — yama antrum Prešp. 68, Rozk. 75, BohFl. 136, Nom. 69b, RVodň. 53a, Diefb.; yama fovea Vít. 91a, Boh. min. 21b, z yamy de fovea Pror. Isa. 30, 14; yama fossa ŽKlem. 93, 13. — Póhonu se viece než vlčí jámy vystřiehaj VšehJ. 427, vlčie jáma. — Jm. místní: (villa) Jama Reg. I, 1252, de Jama TomZ. 1412 n 40. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|