hvězdovník, -a m.
k hvězda, hvězdový
hvězdopravec, astrolog, kdo zkoumá vliv hvězd na pozemské dění
Jen ProlBibl a Mam za lat. astrologus. Sr. hvězdář, hvězdník, -a, hvězdomluv, prorokohvězdník
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
hvězdovník, -a, masc., astrolog: (mlčím) o hwiezdownycích de astrologis Lit. Hier. Paul. 6, (o) hwiezdownicziech MamV.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hvězdovník m. astrolog
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.