humenný adj.
humenní adj.
k humno
1. (o seně) složený na humně
2. (o míře na obilí) užívaný při mlácení obilí na „humně“ (?)
Sr. humnový
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
humenní, -ný humenný, adj. z humno: jako seno humennie foenum areae Pernšt Mich. 4, 12, jako seno humenné Kladr. tamt.; vrata humennye Táb. III, 26, t. na straně k humnům; — zadniny 57 korcóv, vše miery humennie vrchovaté KolB. 77b (1497), miera humennie, vrchovatá, jak se na humně měří.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².