hrtan, -a/-u m.
dolož. též chrtan, -a/-u m.
dolož. též chřtán, -a/-u m.
1. hrdlo, krk, chřtán, část lidského n. zvířecího těla
2. med. hrtan
3. med. jícen, hltan
4. med. průdušnice
Podoba chřtán není ve stč. doložena jako pejorativní. Dolož. též jako rtan. Sr. cieva, píščělka, požěradlo
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 6. 2025).
hrtan, chrtan, chřtán, křtán, rtan, -a, -u, masc., Gurgel, Kehle; stsl. grъtanь a také krъtanь guttur, rus. gortanь atd.; z gъrt-. — hirtan guttur ŽWittb. 13, 3; hrtan rumen Prešp. 1203 v kap. de membris, Rozk. 1969, BohFl. 398. Bolest w hrtanu RVodň. 20a. Raňen jest hrtan Rhas. 91. Bych tvój hrtan naplnilo Baw. 72. — Bolest v chrtanu Rostl.F. 13a; (ryby) písek zase zſkřtánuow vyvracejí Puch. 81a; křtán Háj. herb. 79a. — Holý rtan BrigF. 159.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².