hrst, -i f.
1. prohnutá dlaň se sevřenými prsty, pěst
2. něco sevřeného v pěsti
3. čeho (sypkého) hrst, jednotka míry, množství nabrané do prohnuté dlaně a sevřené prsty
Sr. kořec, pěst, přěhrštie, rukovět, věchet
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
hrst, -i, fem., hohle Hand, Handvoll; stsl. grъstь pugillus, z gъrt-, srov. hrnúti, srb. grnuti, iter. grtati. — hrft vola Prešp. 1202. Rozk. 1966, Nom. 67a, BohFl. 400; pugillus MamA. 24b; hrſt ječmene Kruml. 343a, huſt pražmy ML. 48b, jableček hrſt plena manus Otc. 308b. Kto jest změřil hrſty (instr.) vody? pugillo Pror. Isa. 40, 12, hrſty pugillo MamA. 33b. Každý jeho (máku) hrſt nachváti AlxV. 1061. Vezmi šalvijě puoldruhé hrſſty, brotanu hrſt, yzopu hrſt Chir. 198a. Do hrſti se směje RešSir. 141a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².